Hlavní stránka | Cyklistika | Ostatní
Cyklistika / Cubitus Humerus
Cubitus Humerus 4
Cvrček  ric@centrum.cz19.08.2010

Oddrátování, nebo-li vytahování drátů

obr.01-

Nevím, jak se tomu říká odborně, ve zprávě je napsáno něco jako vyjmutí kovu. No, při pohledu na rentgenové snímky bych spíše řekl, že mi vytahovali dva zahnuté hřebíky s kouskem drátu.
No, ale postupně. Po cca pěti týdnech mi sejmuli sádry a osvobodili mé horní končetiny. Zatímco levačkou jsem mohl hýbat podle libosti, co to šlo, u pravačky bylo omezení. Pominu skutečnost, že největším omezením byla bolestivost téměř jakéhokoliv pohybu. Po sejmutí sádry a ortézy mě lékař upozornil, abych pravou ruku nezvedal výše než do upažení. Kov umístěný v rameni pro jeho zpevnění by při větším pohybu mohl poškodit kloub. Přesnější detaily nevím, ale vzhledem k bolesti, kterou mi zvedání ruky působilo, jsem neměl s dodržováním lékařského doporučení žádné problémy.
Pomocný kov v mém rameni zůstal ještě další čtyři týdny. Pak jsem opět nastoupil do známé nemocnice na známé oddělení. Tentokrát jsem tam už nastupoval jako zkušený mazák.
Plán byl celkem jednoduchý: ve středu nástup, ve čtvrtek operace, v pátek domů. Už dopředu mohu prozradit, že to podle tohoto plánu proběhlo.
Ve čtvrtek ráno jsem se vysprchoval, navlékl si slušivé bíle punčochy (pro neznalé něco jako nohávky a návleky na tretry v jednom) a vzal si tabletu. Pak už to probíhalo podobně, jako při první operaci. S drobným rozdílem. Na sále jsem měl možnost chvíli pozorovat přípravy k operaci. Nastavení světla, chystání nářadí. Představila se mi doktorka, která měla na starosti mé uspání. Pak přišel „můj“ lékař, řekl někomu, že to bude tak na dvacet minut. Následovalo upozornění, že mě začínají uspávat. Dostavil se už známý rozmazaný pohled a dál už nic. Přesněji řečeno, další vzpomínka je už z dospávacího pokoje, kde seděla sestřička u počítače.
Zbytek dopoledne (šel jsem na řadu hned ráno) a část odpoledne jsem ještě polehával a pospával. Odpoledne jsem už chodil po nemocnici a zašel si na kafe latté.
Páteční propuštění a odjezd domů proběhl podle plánu a mých představ.
Musím pochválit litomyšlskou nemocnici a „mého“ lékaře, který to naplánoval a provedl. Vím, že se na mém léčení podíleli i ostatní, ale on byl/je mým „styčným důstojníkem“. Ještě stále je pro mě příjemným překvapením, když něco dopadne tak, jak se to naplánuje.
Vyjmutím kovu z ramene skončila první část (skládající se z několika kapitol) napravování mé pochroumané tělesné schránky. Druhá část, rehabilitace a obnovení pohybu mé pravačky mě teprve čekala. Že to bude ta bolestivější a podstatně náročnější, to jsem tehdy ještě nevěděl.
Slunce tehdy svítilo, já byl lehčí o pár gramů železa, a co mě čeká jsem netušil.
Život byl zase o kus veselejší.
Počet přečtení:  359
Naposledy: 17.4.2021

Komentáře

Počet: 0

Vaše jméno:
Váš email:
Váš komentář
Opište kontrolní kód: 641 

 

 

 

 

 

Nejnovější komentáře

Přihlášení