S napětím a rozechvěním otevírám web s výsledky letošního Krále. Celou zimu jsem se připravoval s vidinou dalšího výkonnostního posunu na vrcholném závodě maratónské sezony. Běhání na oválu i na běžkách, posilovna, trenažér, válce, vše s vidinou totálního vyčerpání po projetí cílovou páskou v Klatovech.
Začátek sezony vypadal slibně. Tréninkové kilometry utěšeně přibývaly, první jarní závody slibovaly dobrou formu, stejně jako každoroční testy v CASRI. I první maraton sezóny v Přerově ukazoval, že by to letos nemuselo být marné. I o týden později v Krnově potvrdil průběh závodu můj optimismus.
Procházím výsledky a hledám známá jména. Kontroluji jejich časy a přemýšlím, kolik je to stálo sil, v jaké pohodě se jim jelo. Myslel jsem, že to bude jen takové nezávazné čtení, jako když si čtu výsledky z ostatní závodů. Není to tak. Při pročítání mám stísněný pocit a stažené hrdlo. Neubráním se pocitu lítosti a možná i závisti. I kdybych tu výsledkovou listinu pročetl stokrát tam a zpět, své jméno tam nenajdu. Zatím co si v sobotu maratonci dávali do těla, já se snažil narovnat ruku v lokti a v rameni ji zvednout rovně vzhůru. Jedno jsme měli společné: snažili jsme se podat co nejlepší výkon. Oni na Šumavě dojet co nejrychleji do cíle a já v Brandýse co nejlépe cvičit rukou. Abych zase našel své jméno ve výsledkové listině Krále Šumavy 2011.