Hlavní stránka | Cyklistika | Ostatní
Cyklistika / Reportáže
Sudety 2011
Cvrček  ric@centrum.cz14.06.2011
12.6.2011
Teplice nad Metují

Proč mluvím o Klondiku? Protože mám neodbytný pocit, že stejně jako šlo zlatokopům o zlato a následné zbohatnutí, tak na Sudetech jde také o výdělek. Píši o výdělek, ne o neprodělání. A proč to?
Týmový kolega si včas zaplatil startovné, ale nepředvídané okolnosti mu zabránily v účasti. Nabídl svoje startovné a já ho s radostí vzal. Domluvil s pořadateli změnu a já nevěřil, když mi řekl, že za převod startovného chtějí 100 Kč. Na prezentaci jsem se pak ptal, proč to a bylo mi sděleno, že s tím je práce. Takže tohle je moje hlavní a po pravdě řečeno jediná výtka vůči pořadatelům.
A teď už k vlastnímu závodu. Pro mě to měl být závodní comeback. První závod po havárce v Krnově v r. 2010. Největší obavy jsem měl, jak se budu cítit v balíku. Už teď mohu říct, že jsem se cítil blbě, ale nebyl jsem sám.
Do 130 km vzdálených Teplic nad Metují jsem z domu vyrazil v pět hodin ráno. Cesta zabrala něco přes dvě hodiny. Bez problémů jsem zaparkoval a vyrazil hledat kancelář závodu. Po registraci jsem ještě pokecal s Kolíkáčem a s Jurou, které jsem potkal na parkovišti.
Příprava, krátké rozjetí a jdeme s Kolíkáčem do „první“ lajny druhé vlny. Před nás se řadí VIP a prvních padesát z loňska. Za námi je dav, který nahání hrůzu. S právně předpokládám, že se přeze mě bezohledně převalí.
Po přibližně půlhodinovém stepování je odstartováno. Daří se mi napoprvé nacvaknout tretry a horor může začít. Předjíždí se zprava, zleva, vcelku dost bezohledně. Mám strach, že to skončí karambolem. Neustále se brzdí a následně nastupuje. Vyčerpávající a nebezpečné. Toužebně vyhlížím první kopec, ale ten má přijít až po 40 km.
Než jsme k němu dojeli, byl jsem svědek jedné malé havárky, tak dva metry ode mne. Při jednom dobržďování před křižovatkou někdo nezvládl včas zpomalit a narazil do jezdce před sebou. Už jsem zahlídl jen zadní kolo nad hlavami ostatních a nešťastníka válejícího se po zemi. Díky Bohu, bez viditelného zranění.
Konečně vytoužený kopec a celý balík se postupně rozpadá. Dostal jsem se do celkem početné skupiny, která dobře jela. Většinu v ní ale měli jezdci z krátké tratě.
Z dalšího si už moc nepamatuji. Hlídal jsem si, abych nevypadl ze skupiny a snažil se šetřit síly. Jediné, co jsem schopen identifikovat, jsou kostky ve Vysoké Srbské. To je skutečně rasovina. Můj kompakt dělal co mohl, aby mi tu námahu usnadnil, ale i tak jsem se nadřel jako kůň. Nahoře mě čekalo příjemné překvapení. Byl tam bufet, kde se podávaly bidony! I nám, lůzrům ze zadních pozic. Naprostý luxus! Odhazuji svoji prázdnou sedmičku (0,7l) a beru si od pořadatele půllitrový bidon. O kus dál od druhého banán, který hned sním. Tímto způsobem jsme projeli všechny bufety, aniž bychom jedinkrát museli zastavit. Poprvé jsem maraton projel bez jediné zastávky. Neuvěřitelné! Za tohle mají u mě pořadatelé velké plus a možná jim odpustím i tu stovku navíc.
Další děj už je stereotypní. Nic si nepamatuji, žádný kopec, jen šlapu a snažím se uviset Diabla, který jede fantasticky a v kopcích byl fenomenální. Po rozdělení tras jsme zůstali čtyři. Časem jsme nabrali pár odpadlých korálků, abychom zas v následujících kopcích pár korálků ztratili. Já jsem byl většinou ten poslední, kdo ještě neodpadl. S každým přibývajícím kopcem jsem se trápil víc a víc.
V závěrečném sjezdu do Teplic vybízím Diabla, aby zkusil odjet a vyhrál alespoň skupinu. Tady to ale nemělo cenu. Zase se nás pár nasbíralo, odhaduji tak šest, sedm kousků. Nedopadlo to a pod závěrečné stoupání přijíždíme pohromadě. Já už se ani nesnažím držet skupiny a zvolňuji na přijatelné tempo. Přejíždíme časový koberec a hned cítím, jak se o mě pokouší křeče. Překvapilo mě, že až teď. Čekal jsem je podstatně dřív, v těch stojkách by měly nárok se do mě zakousnout. Střídám jízdu v sedle a ze sedla a opatrným tempem se mi je daří rozehnat. Stejnoměrným tempem vyjíždím poslední kopec.
Přede mnou je závěrečných tři sta metrů a cílová brána. Sláva, je to za mnou.
Shrnutí
Myslím, že comeback se vydařil. Přežil jsem ve zdraví, zabojoval si, uvisel potřebnou skupinu a výsledný výkon (AVS kolem 30 km/h) mě naplnil uspokojením. Vezmu-li v úvahu, jak se mi letos dařilo (ne)trénovat, jsem spokojen.
Závod jsem objel na dva gely Enervit (čest jeho památce), dvě tablety Enervit a kousek tyčky PowerBar. V bidonech byl maltodextrin.
Fantastické bylo již zmiňované podávání bidonů na bufetech. Podstatně to zrychlilo odbavení a jak jsem řekl, ani jednou jsme nemuseli stavět.
Jako slabší článek bych označil závěrečné jídlo – guláš. Moc mi nechutnal, byla to taková voda. Naštěstí byla teplá a byl k tomu chleba.
Závěr
Na své první Sudety jsem jel s rozpaky. Jednak nervozita, jak se pojede v balíku, jednak neznámá trasa s pověstnými kopci. A trochu negativní postoj vůči pořadatelům za stovku, kterou chtěli za přepis startovného.
To vše vyprchalo a v cíli už byla jen spokojnost a radost z odvedeného výkonu. Nemůžu říct, že příště pojedu zas, ale určitě budu na Sudety Tour 2011 vzpomínat s uspokojením a bez hořkosti.

Oficiální výsledky:
05:48:24,3
173 km, AVS 29,79 km/h
Umístění:
154. /222 celkem
DM40: 32. / 45 celkem

Počet přečtení:  778
Naposledy: 2.3.2021

Komentáře

Počet: 0

Vaše jméno:
Váš email:
Váš komentář
Opište kontrolní kód: 657 

 

 

 

 

 

Nejnovější komentáře

Přihlášení