Hlavní stránka | Cyklistika | Ostatní
Ostatní / Verba
20 let poté...
Cvrček  ric@centrum.cz17.11.2009 Fotogalerie

obr.01- Malý Velký muž

Kolem 17.listopadu všichni vzpomínají jak to probíhalo, co se dělo. Nedalo mi to, a taky jsem zavzpomínal i když to nejsou vzpomínky disidenta ani rebela.
Víkend 18.-19.11.1989 jsem se svojí budoucí manželkou strávil na Šumavě u známých. S nimi jsme vyrazili na Kleť kde měli poslední slanění místní horolezci.
Noc jsme strávili v kamenné věži/rozhledně. Ráno se stala událost na kterou od té doby často myslím. Brzy ráno, začínalo vycházet slunce někdo začal hulákat, že jsou vidět Alpy. Všichni jsme vyběhli na vrchol rozhledny a skutečně. V dálce na obzoru bylo vidět obrysy velkých hor. Smutně jsme koukali, bylo nám jasné, že se tam málokdo z nás podívá. Ani ve snu nás nenapadlo, že za čtrnáct dní nakopneme Škodu 105 a do těch kopců se vypravíme. Vím, že ten příběh zní vymyšleně, ale je to pravda.

obr.02- Zeď kolem komunismu


V pondělí ráno, 20.listopadu jsem jel do práce. Byl jsem ve výpovědní lhůtě a podnik mě za trest poslal na stavbu svého rekreačního zařízení. Jednalo se o přestavbu staré hospody na ubytovací zařízení. Nebyl jsem tam nic moc platný, ale trest je trest :-) Televizi jsem neměl a jen občas jsem něco přečetl v novinách.
Budoucí manželka ale byla přímo v centru dění, ještě studovala na UP Olomouc, takže nějaké informace jsem měl. Musím na ni prásknout, že byla stávkokaz a místo toho, aby na své fakultě bourala prohnilý komunistický režim, jezdila za mnou.
Při jedné z procházek v našem městečku u nás zastavilo auto a z něho vyskočil mladík. V ruce nějaké papíry a ptal se nás, jestli víme, co se děje. Na odpověď moc nečekal, strčil nám do ruky papíry (=letáky tištěné na nějaké jehličkové tiskárně), skočil do auta a odjel. Přečetli jsme si to a přemýšleli co s tím. Měli jsme trochu strach, proč to nepřiznat. Zahodit ty letáky jsme nechtěli, ale jít na malém městě a rozdávat je na ulici...? Na to jsme taky neměli odvahu. Nakonec jsme jich pár strčili za okna na ulici, po které jsme šli. Z jednoho na nás začala křičet nějaká paní, jestli nemáme co dělat a že jsme parchanti, či co. Nebyli jsme jediní, kdo měli strach.
Na jeden podvečer, už si nepamatuji datum, bylo svoláno nějaké shromáždění na náměstí k morovému sloupu. Přímo u sloupu se sešlo jen pár mladých a skandovali "Dubček, Dubček". Dodnes si nejsem stoprocentně jist, jestli věděli co to znamená. Zatímco střed náměstí byl téměř prázdný, o to víc bylo lidí po jeho okraji. Všichni byli "na procházce" podívat se, co bude :-)
Nejsilnější dojem z listopadu '89 jsem si odvezl z Olomouce, z koncertu/shromáždění konaného ve sportovní hale UP. Kromě jiných tam vystoupil i Karel Kryl.

obr.03- Karel Kryl

A právě s ním mám spojený nejsilnější zážitek. V životě jsem neslyšel jeho písně z rádia ani z televize. Jeho desky v obchodech nebyly, nemluvilo se o něm. Sotva ale zahrál pár akordů, celá hala začala zpívat. Někdo, o kom se nemluvilo, nepsalo, jeho jméno bylo tabu, ale jeho písně se šířily a doslova zlidověly. Stačilo mu zabrnkat a každý hned věděl o co jde. To byl můj nejsilnější prožitek z celého listopadu (i když koncert se konal 9.prosince) a byl tak silný, že i když jsem měl ještě několikrát možnost jet na koncert Karla Kryla, nejel jsem, aby se mi tenhle původní dojem nepřebil jiným.
Další vzpomínka na "revoluční" Olomouc je na krabicovou zeď okolo Okresního výboru KSČ. Podařilo se mi u ní vyfotit Kryla. Asi na fotce není poznat, ale je to on.
V zaměstnání jsem se jen jednou zúčastnil shromáždění závodního OF, ale moc mě to nezajímalo. Spěchal jsem domu za holkou. Na konci roku 1989 jsem skončil a do 1.1.1990 jsem začal v novém zaměstnání. Po všech stránkách mi začal nový život :-)

P.S. Další fotky najdete ve fotogalerii (link nahoře)
Počet přečtení:  439
Naposledy: 2.3.2021

Komentáře

Počet: 0

Vaše jméno:
Váš email:
Váš komentář
Opište kontrolní kód: 829 

 

 

 

 

 

Nejnovější komentáře

Přihlášení